Popis
Za starých časů byla chvíle zatmění Slunce okamžikem strachu a údivu. Vědecká revoluce, která začala Koperníkem, převedla zatmění do kategorie „pochopených jevů“. Astronomové si v jejich výskytu i nadále libují, nikoli pro událost samou, nýbrž proto, že poskytuje příležitost provádět pozorování, která by jinak nebyla možná. Tato kniha je o slavném příkladu využití příležitosti: popisuje dvě expedice, které pozorovaly ohyb světla hvězd Sluncem – předpověděné Einsteinovou obecnou teorií relativity – ze Sobralu v severní Brazílii a z Princova ostrova v Guinejském zálivu během zatmění 29. května 1919. Příběh nabízí jednoduchý způsob pochopení klíčových myšlenek Einsteinovy teorie, a navíc podává fascinující vhled do sociologických konfliktů mezi „velkou vědou“ a populární kulturou, které jsou stejně reálné dnes jako před osmdesáti lety.
